Passo Stelvio 2022
Rozhodli jsme se také podívat tento rok po Evropě a protože jsme byli nadržení po covidu, volba padla na Passo Stelvio v Itálii. Tady je pro Vás report:
Den první
Tak první den výletu je za námi. Najeli jsme cca 550 km, celkem přes 4 země, 200 km z toho pršelo, kousek za GaPa i kroupy, už jen sníh chyběl. Nepromoky navlíkame a svlékáme už bravurně během 3 minut 
. No a protože posledních 60 km chcalo jako 
vzali jsme nakonec zavděk hotelem jako masňáci. No nic, alespoň že Rum nám nezteplal, pokusíme se rozveselit si večer 
Už jsme si na hotelu uvařili na plynovém vařiči kafe, jako správní táborníci. Ještě asi bude lečo s klobásou… Pokojská, která přišla ustlat přistýlku sice k libé vůní jídla měla nějaké připomínky, ale její angličtina má strašný švýcarský přízvuk tak jsme ji nerozuměli. Slíbili jsme ji ze se potom stavíme na pokec. Ať ví holka, zač je toho ve švajcu loket 
Konec hlášení!
Video z prvního dne
Den druhý
Druhý den expedice byl vyplněn nirvanou… Den jsme začali výjezdem na Umbrailpass, který je vlastně boční cestou na Passo Stelvio ze Švýcarska. Bohužel passo bylo do 12:30 uzavřeno kvůli závodům kol 
Sjeli jsme tedy zpět (byly i takové návrhy že budeme jezdit nahoru a dolů) abychom opravili závadu na Fandově zadní brzdě, ale naštěstí stačilo dolit kapalinu. Vzali jsme to tedy na passo z druhé strany. Bohužel to napadlo také spoustu cyklistů 
. Také zrovna dnes pořádali vyjížďku na passo historické traktory, asi tak 200… Naštěstí se předjíždějí dobře a k naší škodolibé radosti to traktory cyklozmr… řádně naftovými zplodinami osladili
Nahoře bylo lidí jak o pouti. Přejeli jsme passo do Bormia a zpět. Dokázali by jsme jezdit tam a zpět dlouho 
No vydali jsme se zpět delší cestou na Merano, byli jsme odměněni přejezdem Jaufenpassu, moc pěkný. Na noc kotvíme v campu v Insbrucku. Škoda, že musíme zítra domů 
Video z druhého dne
Den třetí
Poslední den naší cesty začal poněkud neobvykle. Kluci našli Neneho jak spí ve stoje před naším stanem. Asi po hodině vzbudili i mě a Nene stále nerušeně chrupal . Po kratším úsilí se nám jej podařilo několika jemnými fackami vzbudit a mohli jsme vyrazit směrem k domovu.
Vzhledem k tomu, že kemp v Insbrucku se nachází v ideální poloze vedle letiště ani se nedivím, že byl Karel poněkud nevyspalý, to by jste nevěřili jaký kravál nadělá proudový motor startujícího Airbusu 
No taky půl hodiny zvonící budík na mobilu v sousedním stanu v šest ráno moc radosti nenadělá. Bohužel, když jsem vstával sousedi už byli pryč. Škoda, chtěl jsem si s nimi nepřátelsky popovídat….
Cestou zpět jsme ještě projížděli kolem jezera Walchensee. Krásné místo s průzračnou vodou. Velký Karel, poté co otestoval teplotu vody pleší, shledal místo vhodným ke koupání. Tak jsme do toho k všeobecnému údivu kolemjdoucích šli. Byla to paráda, jen nevím zda se to jezero dá ještě letos do kupy. No co už…
Zmrzka v Domažlicích už byla jen příjemným bonusem a snad proto, že jsme se cítili ještě pořádně neprojetí, vzali jsme to nábližkou přes Klatovy domů.
Celková bilance cesty: najeto 1 310 Km, spotřebovány 2 láhve dobrého rumu, docela dost benzínu, 0,5l brzdové kapaliny, nějaká Eura, mnoho čínských polévek, asi 15 řízků atd. Krásný výlet. Pojedeme zas!
Video den třetí
